Prezentace našich sestřiček o odborné praxi v nemocnici ve Vídni
3. ledna 2020V polovině prosince přišly mezi studentky 2. ročníku ÚZV oboru Všeobecná sestra jejich starší kolegyně, studentky 3. ročníku oboru Všeobecná sestra Barbora Jurtíková a Táňa Jančíková, které od srpna do října 2019 absolvovaly odbornou praxi na ortopedické klinice ve Vídni, konkrétně na oddělení konzervativní ortopedie. Studentky hovořily jak o profesních zkušenostech, tak i o svých každodenních zážitcích přímo na oddělení.
Protože je zřejmé, že největší překážkou pro podání přihlášky na praxi v Rakousku je jazyková bariéra, zeptali jsme se studentek, jak si s touto výzvou poradily.
Barbora: Je potřeba zvládnout jazyk na základní komunikační úrovni. Je důležité, aby se praktikant domluvil v běžných každodenních situacích, aby se uměl představit a pohovořit o sobě a aby uměl reagovat na základní otázky. Při komunikaci v němčině nám velmi pomáhali jak spolupracovníci, tzn. personál oddělení, tak i pacienti, kterým jsme se nejdříve vždy představily a řekly, že jsme praktikantky z České republiky. Pacienti na to při komunikaci brali ohled a velmi nám tím usnadnili další práci.
Táňa: Velkou oporou nám od začátku byla naše mentorka paní Mgr. Viera Gulová, která je Slovenka, takže nám nejdříve vše vysvětlila slovensky, provedla nás oddělením a pomohla při našem zapracování.
Vedle ústní komunikace jsme velmi brzy mohly i dokumentovat, tzn. zaznamenávat potřebné informace do systému nemocnice.
Praxe pro nás znamenala velkou výzvu a motivaci k dalšímu studiu němčiny.
Komunikace s pacienty a personálem však není jen obecný jazyk. Co odborný jazyk, odborná terminologie?
Táňa: Konkrétně v ortopedické nemocnici je zajímavé, že zdravotnický personál vůbec nepoužívá latinské odborné výrazy – což by nám mnohdy velmi pomohlo. Bylo tedy nutné seznamovat se postupně s výrazy německými. Bylo potřebné znát základní slovíčka, která patří do zdravotnictví (tlak, teplota..) a ostatní složitější terminologii jsme se naučili v průběhu praxe.
Co bylo tím hlavním podnětem k tomu, že jste se odvážily vyjet do zahraniční na odbornou praxi?
Barbora: Nedá se říci, že mě něco ovlivnilo, jen jsem nad tím uvažovala, sbírala informace o možnostech a pak jsem si prostě řekla, že to zkusím, že vycestuju a osamostatním se, že zažiju něco jiného. Musím říci, že je to zkušenost k nezaplacení, do budoucnosti rozhodně jedna z těch, které se určitě vyplatí.
Táňa: Pro mě byl hnacím motorem můj přítel žijící v Rakousku. Musím říci, že i přes počáteční strach, stres a slzy jsem velmi brzy zjistila, že má volba byla správná a dodnes této zkušenosti nelituji.
Co na vás nejvíc zapůsobilo, byly momenty i situace, které vám zůstaly v paměti a které byste chtěly sdělit případným zájemkyním o praxi v Rakousku?
Barbora, Táňa: Určitě mě zaujal komfort a služby, které si pacienti na oddělení, kde jsme pracovaly, užívají. Samozřejmě se jednalo o nadstandardní oddělení, které se od běžných liší, ale i to považuji za velkou zkušenost a jsem ráda, že mi bylo umožněno pracovat zrovna na tomto oddělení. Velmi pozitivně hodnotím chování personálu k nám – praktikantkám. Staly jsme se rovnocennými členkami týmu, což nás motivovalo k co nejlepším výkonům a velmi jsme si toho vážily.
Určitě můžeme vyjmenovat řadu věcí, které nás přímo udivily, nebo které se od praxe u nás liší, jako jsou např. třídění odpadu, desinfekce, která nevysušuje ruce, nepoužívání rukavic při odběru krve, oblečení a obuv sester, společné svačiny s kolegy….. ale nejvíce nám v paměti zůstali příjemní spolupracovníci a milí kolegové.
Vyskytly se po Vašem návratu nějaké problémy související s výukou a absencemi?
Barbora: Po návratu domů jsme se bez problémů opět připojily ke svým spolužačkám, vyučující byli vstřícní v případech, kdy jsme měli absenci z důvodů pobytu v zahraničí. Bylo však nutné vyřídit si individuální studijní plán, který však byl bez problémů schválen. Celkově jsme ze strany fakulty cítily velkou podporu.
Bylo pro Vás obtížné vyřídit si před popř. po výjezdu veškeré potřebné dokumenty?
Táňa: Samozřejmě je s výjezdem spojená i administrativa, ale ze strany nemocnice jsme obdržely přesný seznam všech dokumentů, které od nás požadovali. Měly jsme dostatek času si vše potřebné vyřídit, hodně nám při tom pomohlo i fakultní mezinárodní oddělení.
Je něco, co byste doporučily svým kolegyním z nižších ročníků?
Barbora: Jestli studentky mají chuť vycestovat, ať určitě vycestují, ať to zkusí! Je to jedinečná zkušenost a především příležitost. Kdy jindy by to mohly zkusit, když ne teď, během studia. Dostanou finanční podporu, mají maximální podporu ze strany fakulty a především podporu přímo na pracovišti ve Vídni.
Věříme, že nezůstane jen u těchto dvou spokojených studentek, které získaly životní zkušenost, ale vyjedou i další studenti načerpat zkušenosti do rakouské nemocnice. Rakouská nemocnice přislíbila místa na stáž pro 6 studentů za rok (2 studenti minimálně na 2 měsíce praxe). Naše fakulta všechny zájemce velmi ráda podpoří s přípravou dokumentů a možností konzultací.
Studenty přijede osobně motivovat paní Mgr. Viera Gulová, která byla mentorkou a velkou oporou našim studentkám v průběhu stáže. Prezentace proběhne v druhé polovině ledna (termín bude upřesněn).