Jitka Hulalová, 3. ročník, obor Všeobecná sestra
15. dubna 2020“Hned mi bylo jasné, že půjdu pomáhat. Přece jen jsem si tohle povolání vybrala dobrovolně a s ním získala i určité pracovní povinnosti.”
Vzhledem k tomu, že jsem studentkou oboru Všeobecná sestra na FHS a mám již vystudovanou střední zdravotnickou školu, bylo mi hned jasné, že v téhle nouzové situaci bude potřeba i mé pomoci. Přece jen jsem si tohle povolání vybrala dobrovolně a s ním získala i určité pracovní povinnosti. Bydlím v Jihomoravském kraji a nejprve jsem tedy zjišťovala možnosti pomoci tam, protože ale v té době moji pomoc v místě mého bydliště ještě nepotřebovali, šla jsem vypomáhat do Zlína. Díky tomu, že tady studuji, mám zajištěno bydlení na kolejích. Práci jsem si vybrala na oddělení interního typu – přímo na kardiologii. Interní obory mě totiž baví nejvíc a po dokončení svého studia bych na takovém místě i ráda pracovala.
Co se týká samotného oddělení, uvítali mě s úsměvem. Práce je tady rozdělená do týmů, aby se na směně stále potkávali stejní lidé a eliminovala se tak možnost nákazy. Zařadili mě do týmu A, seznámila se s tím, co bude náplní mé práce a hned druhý den jsem nastoupila na svoji první směnu. Na oddělení kardiologie jsou hospitalizování pacienti s různými srdečními onemocněními, kolem nichž je obvykle spousta práce. Ze začátku jsem byla vždy k ruce a vypomáhala s tím, co bylo zrovna potřeba – ať už se jednalo o doprovod pacienta na vyšetření, natočení EKG nebo samotného odběru krve. Nyní mě čeká práce spíše sanitářská, protože je potřeba zaskočit za chybějící sanitářky. Je to práce trochu o něčem jiném, než jsem zvyklá z praxe jako všeobecná sestra. Jiné to není jen ve změně činností, které budu vykonávat, ale především v tom, že na směně budu funkci vykonávat sama. Vše bude jen na mně a za vše si budu také zodpovídat. Co se týká samotného onemocnění covid-19, na oddělení nikdo zatím s tímto onemocněním hospitalizován není. Setkali jsme se zde ale již s několika podezřelými případy, u kterých byli prováděné testy. Výsledky testů nejsou známy hned, trvá to obvykle do druhého dne, proto bylo nutné dodržování všech nutných postupů, s nimiž je spojen i určitý strach z nákazy – veškeré dosud provedené testy byly zatím vždy naštěstí negativní. Práce v ochranných prostředcích je opravdu velmi náročná a velké množství času zabere pouze jejich samotné nasazení. Práce je celkově náročná po fyzické stránce i v běžném provozu, natož nyní v ochranných rouškách, kdy již při ranních hygienách pacientů jsme velmi zadýchané. Je velmi těžká i po stránce psychické – my, studenti jsme nyní v situaci, kdy nechodíme „pouze“ vypomáhat do nemocnice, ale řešíme i školní povinnosti. Jsem ve třetím ročníku a já i mnozí spolužáci jsme se dostali do situace, kdy nakonec budeme muset nejspíš prodloužit studium. Řešíme výzkum k bakalářce, čekají nás i praktické a hlavně státnicové zkoušky. Pro mnohé je také velmi složité dostat se alespoň jednou za týden či čtrnáct dní domů – alespoň pozdravit své nejbližší, se kterými sdílíme domácnost a vyprat si své oblečení. Má rodina a nejbližší mají o mě samozřejmě strach, ale jsou na mě také hrdí a váží si mě.
Jsem ráda, že mohu být užitečná a být tu pro lidi, co mě potřebují – ať už hovoříme o personálu či pacientech – pomáhat druhým je mým posláním a taky radostí. Výpomoc v nemocnici je pro mě do budoucna velkým přínosem nejen v tom, že si osvojím některé pro mě zatím nové úkony, ale navíc se zde dříve naučím i samostatnosti v mé práci.