Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Portugalsko – University of Trás-os-Montes and Alto Douro

Studentky Anna a Andrea Eva studující obor Angličtina pro manažerskou praxi studovaly na portugalské univerzitě University of Trás-os-Montes and Alto Douro. jejich zážitky a zkušenosti popsaly níže.

Prezentace k nahlédnutí zde.

Andrea
Proč jste se rozhodla pro studium v zahraničí?
Vždy mě lákala možnost poznat novou kulturu a osamostatnit se. Zároveň jsem chtěla zlepšit své jazykové dovednosti a získat zkušenost s jiným vzdělávacím systémem.
Setkáváte se s jazykovou bariérou?
Občas ano, hlavně na začátku, ale rychle jsem si zvykla. Konkrétně ve Vile Real neznali místí tak dobře angličtinu. Lidé jsou ale většinou vstřícní a snaží se porozumět, takže se dá všechno zvládnout.
Jak probíhá klasický den a výuka? Jsou nějaké odlišnosti mezi českým a zahraničním vzděláváním/praxí?
Výuka byla spíš jednodušší – připomínalo mi to hodiny na střední škole. Většinou jsme měli úkoly přímo v učebnici, četli jsme texty a probírali je společně. Nebylo to tak stresující jako v Česku.
Jak byste studium/praxi zhodnotila?
Byla to skvělá zkušenost – nejen po profesní, ale i osobní stránce. Naučila jsem se samostatnosti, zlepšila v angličtině a získala nový pohled na život v Portugalsku.
Co na to Vaše rodina, přátelé? Byli Vás navštívit?
Podporovali mě od začátku a měli radost z mého rozhodnutí. Někteří mě přijeli navštívit, což bylo skvělé, že jsem jim to tam mohla vše ukázat.
Co bylo pro Vás nejtěžší a naopak nejlepší?
Nejtěžší bylo zvyknout si na nové prostředí a být daleko od domova. Nejlepší bylo zažít, jaké to je skutečně žít v cizí kultuře, vidět přenádherná místa a možnost poznat nové lidi z různých zemí.
V čem vidíte přínos ze studia/praxe v zahraničí?
Určitě v osobním rozvoji a v lepším porozumění mezinárodnímu prostředí.

Anna
Vyzkoušet si žít v zahraničí bylo vždy mým velkým snem. Hned od nástupu na vysokou školu jsem věděla, že se přihlásím do výběrového řízení. Konkrétně studium v zahraničí, nebylo mým hlavním zájmem – spíš jsem byla zvědavá, jak se žije v jiných zemích obecně, jak je to náročné a co se o sobě dozvím. Ráda cestuji, poznávám nové kultury, místa a Erasmus mi to všechno umožnil. Rozhodně to nebyla moje poslední cesta.

Konkrétně v Portugalsku byla jazyková bariéra velká. Místní lidé často neumějí anglicky ani základy. Vždy jsem měla připravený překladač, protože se většinou stávalo, že mi nerozumí.

Výuka nezačíná hned v osm, ale až během dopoledne. Hodiny probíhají dost podobně jako u nás – vyplňování učebnic, pracovních listů, diskuze, otázky, výklady učitelů a prezentace. Systém zkoušení byl odlišný. Psaly se průběžné testy, které byli rozdělené na různé části. Pokud se někomu jedna, nebo více částí nepovedla, musel jít na zkoušku, která probíhala až po běžné klasifikaci, kde ale opakuje jen ty části, které se mu nepovedou, ne celý test. Pro nás je to opravný pokus v pozdější části zkouškového období. Ústní zkoušky tam neprobíhají klasickou formou, ale formou prezentace nějakého projektu.
Já chodila do školy od pondělí do čtvrtka. Přes den jsem byla ve škole, po škole jsem šla do fitness centra a vařila na následující dny. Režim byl volnější, nemuseli jsme se připravovat na následující hodiny, takže po škole jsme měli čas jen pro sebe.

Každý by si měl něco takového zažít. Kdo má možnost, měl by se jí chopit. V pracovním životě se to málokomu poštěstí ať už z důvodu práce, nebo financí. Program je hrazen Evropskou unií, takže je to jedinečná možnost zkusit si žít někde jinde a nemuset řešit finance. Moc jsem si tuto zkušenost užila. Hodně mě to mentálně posunulo a hodně mě to naučilo.

Rodina byla smutná, ale nebránili mi v tom. Moje mamka se o tom se mnou nechtěla moc bavit, právě kvůli smutku, ale přáli mi to a byli za mě rádi. Přítel mě jen podporoval, věděl, že něco takového budu chtít zažít. Byl za mnou dvakrát, jednou sám a podruhé přiletěl s mojí mamkou, tátou a bratrem.

Nejtěžší pro mě byl stesk a částečně i adaptace na místní obyvatele. Ač jsme všichni Evropané, život lidí tam byl opravdu jiný než u nás v Česku. Hlavně co se týká laxnosti a nedochvilnosti. Místní studenti mě štvali svojí nepřipraveností, drzostí a neochotou. Občas jsem si připadala jako na základní škole kvůli jejich mentalitě. Nejlepší bylo rozhodně cestování. Viděla jsem tolik nádherných míst. Portugalská příroda je opravdu krásná. Ať už na severu v horách a vinicích nebo na jihu u oceánu. Hodně jsem to procestovala a jsem ráda, že si můžu tzv. odškrtnout celou zemi a ne jenom jedno místo z Portugalska.

Přínosem byl rozhodně můj osobní a mentální posun. Některé chvíle nebyli jednoduché, ale dokázala jsem je zvládnout a přenést se přes to. Nastalo i spousta problémů co se týká ubytování, školního sytému, cestování a já to byla schopna vyřešit. Naučila jsem se nebát se a být milejší. I když to s Portugalci nebylo vždy snadné, byli to milí lidé. Hodně jsem toho od nich naučila – hlavně usmívat se a být milejší. Dnes se usmívám na cizí lidi, když se s někým míjím, když vejdu do místnosti, obchodu, restaurace. Chválím lidi kolem sebe, obsluhu, náhodné kolemjdoucí když jim to sluší. Za to vděčím Portugalcům.